„Kdyby se problém řešil dříve, nemusela jsem se dostat až do posledního stádia nemoci.“

Nejsilnější moment jsem zažila na vyšetření ve specializovaném pracovišti. Lékařka mi provedla vnitřní ultrazvuk a ihned při prvním pohledu na přístroj řekla, „to vás musí hrozně bolet“. Rozbrečela jsem se. Potvrdila mi několik ložisek endometriózy. Rozplakalo mě tehdy, že mi někdo konečně věří moje bolesti. Do té doby jsem roky poslouchala od své obvodní gynekoložky, že bolesti v podbřišku jsou „normální“, že to mám od zad a podobně. Bolesti jsem měla i při pohlavním styku, ale kontroly nic neodhalily a vždy jsem jen dostala recept na léky proti bolesti. Tahle specialistka byla tak milá a vstřícná. Měla jsem chuť ji obejmout a na chodbě pak hrozně zařvat, že jsem si bolesti nikdy nevymýšlela! Protože když jsem měla silnou menstruaci, na čas ji sice zastavilo nitroděložní tělísko, ale bolesti byly stále větší. Teprve až když když byly na denním pořádku, poslala mě má gynekoložka na specializované pracoviště. Kdyby se problém řešil dříve, nemusela jsem se dostat až do posledního stádia, kterým je hluboká infiltrující endometrióza. Přišla jsem o všechny ženské orgány, o slepé střevo (hrozil mi i dočasný vývod) a kvůli komplikacím při operaci jsem postoupila další dvě opravné operace. Už je to pět měsíců a já se pořád zotavuji. Na břiše mám velkou vertikální jizvu (a několik dalších po laparoskopii). Naštěstí mám dvě krásné děti, díky umělému oplodnění. A teď už konečně vím, proč jsem nemohla otěhotnět přiroznou cestou.