Martina a její terapeut: Dovolte si nechat pomoct
Martina:
„Cítila jsem se tak sama, ale nedokázala jsem k sobě nikoho pustit, ani vlastní rodinu a blízké přátele.“
Nejsilnějším a zároveň nejhorším momentem pro mě bylo sdělení, že se mi endometrióza po 11 měsících od druhé operace vrátila a poškodila zbývající vaječník – o jeden jsem již při první operaci přišla. Poškodila jej natolik, že moje šance na vlastní miminko je jen velmi malá.
Byla jsem naprosto paralyzovaná strachem a beznadějí, že nikdy nebudu máma. Psychická bolest byla tak silná, že jsem nebyla schopna ničeho, jen pláče. Cítila jsem se tak sama, ale nedokázala jsem k sobě nikoho pustit, ani vlastní rodinu a blízké přátele.
Cestu ven i sama k sobě mi pomohla najít psychoterapie. Díky ní se zase dokážu smát a s pokorou přijímám i další cesty k tomu, jak být jednou mámou.
Bolest totiž není jen fyzická, ale i psychická. Nemusíte na to být samy. Dovolte si nechat pomoct.
Terapeut Martiny:
„Pobuřuje mě, kam až zašla (ne)schopnost naší společnosti v péči o to nejcennější, co máme – o náš vlastní život.“
„Endometriózu vnímám jako velké klubko nití, spředené z vyprávění žen, které ke mně chodí na terapie. Každý příběh přidává další vlákno do spleti této nemoci – její dopady se postupně rozrůstají do všech oblastí života. Nejde jen o fyzickou bolest, ale i o zasažené vztahy, práci, mateřství, strach a nejistotu. Pobuřuje mě, kam až zašla (ne)schopnost naší společnosti v péči o to nejcennější, co máme – o náš vlastní život. Jak propojit vědeckou medicínu s péčí o duši? To je otázka, kterou bychom si měli klást častěji.“
