Barča a její manžel: Cesta plná bolesti a naděje
Barča:
„Jako 14 letá jsem brala na bolestivou menstruaci Ibalgin, tehdy ještě zabíral.“
Endometriózu mám snad od doby, co jsem začala menstruovat. Nejsilnější zážitek mám ze základní školy, i když v té době jsem o nemoci samozřejmě ještě nevěděla. Bylo mi asi 14 let a probíhala vyučovací hodina. Přes silné křeče v podbřišku jsem nebyla schopná vnímat učitele, po čele mi tekl studený pot. Nevěděla jsem, co se se mnou děje a bála se zeptat, jestli můžu na záchod. Měla jsem mžitky před očima a na záchod se odšourala podél zdi. Kamarádka s učitelkou mě pak odvedly a zavolaly tátovi, který pro mě přijel do školy. Byla jsem “ta” holka, o které všichni ví, že má menstruaci.
Doma jsem dostala Ibalgin (tehdy ještě zabíral). Než prášek zafungoval, svíjela jsem se dlouho v bolestech. Když křeče konečně ustoupily, vyčerpáním jsem usnula na půl dne. Řekli mi, že bolestivá menstruace je normální. Ale až takhle?!
Bolest při menstruaci jsem prožívala a prožívám dodnes. Je to pro mě stav, co musím přetrpět. Něco, co nechci zažívat. Už ale aspoň vím, proč tyhle problémy mám. Přála bych si znát svoji diagnózu dřív. Abych věděla, že pomůže lépe se stravovat, cvičit pánevní dno, nenosit pořád tampóny, užívat bylinky a nestresovat se. Vnímat taky svoje tělo, aby nemuselo volat o pomoc.
Že menstruace je dar k početí dítěte, k očištění ženského těla a k pocitu ženskosti. Přesto jsem ráda, že jsem mohla napsat tento příběh, abyste v tom nebyly samy.
Báry manžel:
„Zpětně jsem si uvědomil, že možná zrovna tahle nemoc nás připravila o miminko.“
Nemůžu zapomenout na noc, kdy mě žena vzbudila, schoulená v klubíčku a bolestí se třásla. Byli jsme asi měsíc a půl po prvním pokusu o umělé oplodnění na IVF klinice a do téhle noci vypadalo vše dobře. Donesl jsem jí léky na bolest a chleba, aby to nebrala na prázdný žaludek, ale bohužel v ten moment už nezabraly. Nezbývalo než být u ní, hladit ji po ruce a čekat, až vše přejde. Nic jiného se v tu chvíli nedalo dělat.
Pociťoval jsem bezmoc. Vidět milovaného člověka v bolestech a nemoct nic dělat, je srdcervoucí. Žena se přes bolest zvedla a utíkala zvracet na záchod. Pomáhal jsem jí zpět na lůžko a už volal 155. Tam mi moc nepomohli, máme přijet, až pokud prášky do pár hodin nezaberou. Křeče nakonec trochu utlumily dva Ibalginy a 50 kapek Algifenu. Nedovedu si představit, co si žena musela prožít.
Až po delší době jsme zjistili, co přesně endometrióza je. Zpětně jsem si uvědomil, že možná zrovna tahle nemoc nás připravila o miminko. Myslím, že na IVF klinikách by jedním z prvních vyšetření měl být hloubkový ultrazvuk pro případné zjištění endometriózy. Kdybychom o nemoci věděli dříve a jak s ní pracovat, zvolili bychom jiný a bezpečnější postup.
Proto doufám, že se tenhle příběh dostane k dalším lidem, aby nemuseli nikdy prožít takovou noc jako moje žena.
