Pupík jako varování: Jak jsem zjistila, že mám endometriózu

Nečekaná diagnóza
Moje cesta s endometriózou začala těsně po 30. narozeninách. Byla jsem v dlouhodobém vztahu a po 30 vysadila antikoncepci, že tomu necháme volný průběh. Po létě jsem zjistila, že se mi v pupíku zvětšuje nějaká piha a běžela k doktorovi. Výsledkem bylo, že budeme pihu sledovat a mám za 3 měsíce přijít na kontrolu. Pak jsem žila normálním životem a jednou přišla menstruace, kdy mi bylo od rána velmi špatně od žaludku a hodně mě bolelo břicho. Večer jsme šli s přítelem ke kamarádům a já skončila u nich na zemi v koupelně s šílenými bolestmi břicha. Nebyla jsem schopná se zvednout, potila se, chladila se o dlaždičky. Tehdejší přítel ze mě před všemi udělal hypochondra (už dříve ze mě dělal frigidní krávu, protože mě bolel sex – lítala jsem po doktorech, bezvýsledně). Po dvou hodinách to přešlo. Šrámy na duši zůstaly…

První operace a boj s neplodností
Časem jsem šla na kontrolu s pihou v pupíku, která se opravdu zvětšovala. Doktor na to koukal a říkal, že se mu to ani nezdá jako piha a poslal mě na plastiku, aby mi pihu vyndali, jelikož mi zasahovala do pupečníkové jizvy. Při vyndavání pihy jsem jim propotila celé lůžko. Sice jsem měla místo umrtvené, ale měla jsem pocit, že se mi někdo hrabe ve vnitřnostech. První obrovský šok přišel při vyndavání stehů, kdy jsem se měla dozvědět i výsledky histologie. Doktorka mi jen tak mimochodem sdělila: „To není piha, ale endometrium, to možná nikdy nebudete mít děti… Další…“ Zhroutil se mi svět.

Okamžitě jsem se objednala na gynekologii, kdy na ultrazvuku doktor viděl, že nemám vaječníky na svém místě a že na jednom vaječníku je stín. Kontrola po 3 měsících, nebo při zhoršení obtíží. Na kontrolu jsem mazala za měsíc. Tmavý flek v pupíku se vrátil a mimo jiné se mi stále vařilo břicho. Další šok – na každém vaječníku cysta 5 cm a termín na první laparoskopii. Strašně jsem se bála, co bude, jestli budu moct mít děti…

Naštěstí mám velmi šetrného lékaře, který je současně i mým operatérem. Laparoskopie potvrdila endometriózu, ložiska snad všude kromě plic, cysty na obou vaječnících (ani jsem se neptala, kolik mi z nich zbylo), na některá místa se vůbec nezvládli podívat, obrovské srůsty – jeden vaječník mi vrátili do malé pánve, odkud byl srůstem tažen jinam. S lékařem jsme se domluvili na půl roku na Visanne. Jelikož jsem po léčbě chtěla podstoupit umělé oplodnění, čekala mě po půl roce na Visanne kontrolní laparoskopie. Ta proběhla v pořádku. Visanne zabírá, endometrióza víceméně spí.

Podstoupila jsem IVF. Napoprvé otěhotněla (dá-li se tomu tak říkat), ale ještě před návštěvou lékaře jsem začala krvácet a vše odešlo. Tenkrát jsem umřela… S partnerem jsme podstoupili ještě jeden pokus IVF, ale bezvýsledně. Začala jsem o věcech nějak více přemýšlet a s partnerem se rozešla. Byli jsme spolu hroznou spoustu let a nezvládla jsem jeho ponižování, zároveň byl často nevěrný. Během IVF jsem konečně nějak začala více myslet na sebe a hodně věcí mi došlo… spousta věcí mi v tomto ohledu trvá déle.

Život s nemocí a další překážky
Po ukončení IVF jsem byla chvilku bez medikace a nakonec v roce 2016 skončila na své poslední laparoskopii. Endometrióza se horšila. Měla jsem téměř neustálý pohyb střev, krvácela při sexu a měla velmi bolestivou menstruaci.

Od té doby do současnosti baštím nepřetržitě Visanne. Léky mi dle doktora velmi dobře sedí. Nemám bolesti, jen v období, kdy bych měla mít menstruaci a ovulaci občas cítím podbřišek, ale není to nic výrazného. Vím, že by se to dít nemělo, ale i přes léky mi jednou lékař na ultrazvuku objevil ovulaci 🙂 On nechápal, já nechápala. Ale to už je dávno.

Od té doby se velmi dlouho zdálo, že endometrióza spí. Chodila jsem roky za terapeutkou na čínskou medicínu, jsem velmi aktivní, mezi lidmi. Jediný problém, který mi zůstal a může být způsoben i endometriózou i medikací, je nespavost. Jsem ráda, když spím 4 – 5 hodin v kuse. Dále je to únava, což jde ruku v ruce, a občasné noční pocení způsobené umělým přechodem. To, že mám občas psychické chmury, nepočítám. Diagnóza endometrióza je sama o sobě velmi těžká na psychiku.

Znovu na začátku?
Minulý rok jsem po letech potkala konečně člověka, se kterým jsem si myslela, že budeme psát společnou budoucnost. Jen, co si zpětně uvědomuju, tak už od začátku vztahu se mi zhoršily stavy vyčerpání a spánek. První větší problém nastal na dovolené, kdy na mě několikrát zvýšil hlas kvůli blbinám. To pak praktikoval dál. Moje problémy se plíživě zhoršovaly, ultrazvuk u lékaře tomu ale nenasvědčoval.

Když jsem si všimla, že mi opět začal tmavnout pupík, došlo mi, že se endometrióza zhoršila. Ano, stále se musím přesvědčovat, že si nevymýšlím. Byla jsem z toho psychicky doslova v pr… Partnerovi jsem to řekla. Odpověď: „Jsem velmi nemocná, ale musím se s tím naučit pracovat, aby to nenarušovalo náš vztah.“ A když mě bolí sex, tak jsou i jiné způsoby, jak ho uspokojit.

Pochopila jsem, že nemám sílu řešit někoho, kdo myslí jen na své ego a potřeby. Když jsem byla unavená, radši jsem se s ním nechtěla vidět, protože bych se mu za to musela omlouvat. Při našem rozchodu mi vyčetl, že trávím moc času se svými bezdětnými kamarádkami… Uhodil na moje nejcitlivější témata.

Teď je pryč a já znovu hledám svoje sebevědomí. Přesto mám pocit, že jsem zase na začátku cesty. Ale snad už konečně vím, že to není jen můj boj. 💛