Cesta k diagnóze: Bolest, nejistota a naděje

Začátek potíží a zpožděná léčba

Můj příběh začal zhruba před rokem a čtvrt, kdy mi můj tehdejší gynekolog oznámil, že mám cystu na vaječníku. Prý ji budeme sledovat. Na můj dotaz, zda to souvisí s bolestmi při ovulaci i menstruaci, mi odpověděl, že ne. Každé tři měsíce jsem chodila na kontrolu, cysta se stále zvětšovala a bolesti sílily.

Dostala jsem kontakt na gynekologickou ambulanci ve Vyškově, kde mi měli cystu odstranit laparoskopicky. Jenže kvůli covidu se operace odkládaly. Každý měsíc mi sestra říkala, ať zavolám znovu, že možná už operovat budou. Během prosince se mé bolesti stupňovaly natolik, že mě budily ze spaní, dávky algifenu se zdvojnásobily a únavu v práci už nešlo přehlížet. Spávala jsem v kleče, aby se bolest zmírnila.

Vyhledání akutní pomoci a první operace

Začátkem ledna jsem kontaktovala svého gynekologa, ale ten mi pouze předepsal další algifen. Prý mám zkusit nemocnici v Prostějově. Nakonec jsem 17. ledna 2022, v noci, kdy už se bolest nedala vydržet, sedla do auta a odvezla se na chirurgickou ambulanci. Po sérii nepříjemných vyšetření mě odeslali na gynekologii, kde mě hospitalizovali a rozhodli se pro operaci.

Druhý den, 18. ledna 2022, jsem poprvé slyšela diagnózu endometrióza. Po dvou hodinách na sále mi byl odebrán levý vaječník, který zcela zničila endometriální cysta o velikosti 5×7 cm. Byl přirostlý k děloze a střevům. Dále mi odstranili srůsty a diagnostikovali 10mm endometriózy v děloze. Po týdnu hospitalizace mě propustili domů.

První naděje a další komplikace

Po operaci jsem se začala více zajímat o endometriózu a našla podporu ve skupině ENDO Talks na Facebooku, za což jsem velmi vděčná. První tři měsíce po operaci byl relativní klid – bolesti při menstruaci a ovulaci sice přetrvávaly, ale bylo mi řečeno, že je to normální.

V létě se však potíže vrátily. Ihned po operaci jsem změnila gynekologa – přestala jsem chodit k tomu arogantnímu a vulgárnímu a našla si vstřícného, ale bohužel ne příliš znalého problematiky endometriózy. Kvůli Leidenské mutaci nemohu užívat klasickou hormonální antikoncepci, proto jsem měla nehormonální tělísko. Přesto jsme zkusili nízkohormonální antikoncepci Zlynda, ale po třech měsících neustálého špinění mi ji lékař vysadil.

Hledání odborné pomoci

Bolesti se stále zhoršovaly. Na další kontrole jsme proto zkusili vyjmout tělísko, které mohlo potíže zhoršovat. Mezitím jsem kontaktovala ENDO Talks s žádostí o kontakt na specializované pracoviště ve Znojmě, protože mi hrozila hysterektomie, což jsem ve 38 letech nechtěla podstoupit.

Oslovila jsem primáře Chvátala e-mailem a překvapilo mě, že mi hned druhý den odpověděl. Objednala jsem se na konzultaci na 26. října 2022. Vyšetření bylo sice nepříjemné, ale pan primář mi vše podrobně vysvětlil. Diagnóza byla jasná: endometriom, který roste z pochvy do dělohy, cysty na vaječníku přirostlém za dělohu, srůsty.

Zjistila jsem také, že hormonální léčba, kterou mi můj gynekolog přerušil po třech měsících kvůli špinění, měla pokračovat dál, protože právě po této době se vše obvykle stabilizuje. Navíc hormonální tělísko nevylučuje nic do krve, a proto je bezpečné i pro pacientky s Leidenskou mutací. Tyto zásadní informace můj gynekolog bohužel neznal.

Druhá operace a naděje na lepší budoucnost

Dostal jsem termín operace na 10. ledna 2023. Při tříhodinové laparoskopii mi odstranili endometriom, cysty a srůsty, a zároveň mi bylo zavedeno hormonální tělísko, které by mělo zabránit dalšímu růstu endometriózy.

A to vše jen díky stránkám ENDO Talks, radám a podpoře této úžasné komunity. Moc si vážím toho, co děláte, a ráda budu informace šířit dál.

Děkuji za vás.