12 centimetrů střeva a roky nejistoty: Příběh Elišky
Všichni moji blízcí vědí, že moje zažívaní se v posledních letech dalo přirovnat k jízdě na horské dráze. Jestli si dobře pamatuji, mé problémy začaly na vysoké škole a když jsem v roce 2019 dokončovala školu, stav mého zažívání byl již neúnosný. Rozhodla jsem se tedy podstoupit všechna možná vyšetření na gastroenterologii včetně nepopulární kolonoskopie. K mému neštěstí byla ale všechna vyšetření v pořádku a já jsem poprvé slyšela větu, že jsem mladá zdravá žena a že je to v mé hlavě. Když doktoři na gastru nenašli žádný konkrétní problém, uzavřeli mé vyšetření s anamnézou syndrom dráždivého tračníku. Hlavní doporučení bylo omezit stres. Jak máte ale omezit stres, když víte, že vaše tělo jednoduše nefunguje, jak má?
Těžko se žije bez stresu, kdy vás pravidelně a často v nevhodných situacích přepadá nutkavá potřeba na velkou, jenom narychlo hledáte nejbližší toaletu a modlíte se, abyste to stihli. Přemýšlíte nad každým jídlem, které sníte, a přitom vám přijde, že to s tím souvisí minimálně. Postupně jsem přijmula tvrzení, že problém je opravdu v mé hlavě, a tak nebylo překvapením, že jsem jednoho dne skončila s předpisem na antidepresiva v ruce. Od té doby jsem měla lepší období, horší období, ale problém se zažíváním vlastně nikdy nezmizel.
Situace se zásadně změnila v lednu roku 2023, kdy jsem se rozhodla vysadit antikoncepci po 14 letech užívání. Nebylo to proto, že bychom se s partnerem rozhodli mít dítě. Pouze jsem chtěla dát svému tělu čas, aby začalo opět fungovat přirozeně bez hormonů. S první příchozí periodou po vysazení jsem narovinu myslela, že umřu. Ochromila mě taková bolest, že jsem nebyla schopná vstát 2 dny z postele. Měla jsem neustálou potřebu na velkou a pocit, že moje tělo někdo obrací naruby. Ano, menstruace mě v posledních letech bolela více, vždy se mi zhoršilo zažívání, ale tohle bylo úplně něco jiného.
Snažila jsem se uklidnit, že tělo potřebuje jednoduše čas, aby se s vysazením hormonů srovnalo. Když jsem ale další dva měsíce doslova brečela při menstruaci bolestí, nemohla spát a bylo obtížné dojít i na záchod, rozhodla jsem se navštívit svou gynekoložku. Její prvotní reakce byla k nezaplacení: ‚‚Tak otěhotněte a věřím, že se vše srovná‘‘. Namítala jsem, že v této životní fázi ještě nejsem. A tak jsem odcházela s receptem na velice silné prášky proti bolesti a doporučením vyčkat další 3 měsíce, jestli se s tím mé tělo samo vyrovná.
Nevěděla jsem, co dělat jiného. Dobře, dám tomu čas. Hned následující měsíc jsem si ale začala uvědomovat, že se můj stav spíše horší. Bolesti a problémy se zažíváním nepřicházeli již pouze v období menstruace, léky proti bolesti byly v podstatě k ničemu a s další příchozí periodou nastalo již známé úplné vyřazení z běžného provozu. Nebyla jsem schopná dojít do práce, rušila jsem na poslední chvíli plánované akce. Času, kdy mi bylo v měsíci dobře, bylo spíš méně než více. Vše nakonec urychlil další symptom, který se projevil v květnu. Den nebo dva dny před předpokládanou menstruací jsem začala krvácet z konečníku. To mě opravdu vyděsilo a partner mě odvezl na chirurgii do nemocnice. Tamější doktoři ale na mně neshledali žádný zjevný problém a doporučili mi navštívit proktologii. Z proktologie jsem dostala doporučení na kolonoskopii. Co vám budu povídat, roztočil se kolotoč lékařských návštěv. Již několikrát zazněl výraz endometrióza, ale jako by tento problém pod nikoho nespadal. Připomínalo to takový lékařský mezioborový ping pong, kdy mě jeden lékař pinkal dalšímu. Až jsem narazila na skvělou paní doktorku na gastroenterologii, která mi vysvětlila, co přesně endometrióza je. Zároveň mi také potvrdila, že se již setkala s mnou popsanými příznaky právě u této diagnózy. Domluvily jsme se raději na kompletním gastro vyšetření, ale doporučení bylo jasné. Měla byste se obrátit na svou gynekoložkou, aby vám dala žádanku do centra endometriózy. A tak jsem se vrátila zpět na začátek.
Neváhala jsem a začala si dohledávat všechno možné o endometrióze. Díky DVTV a hezkému rozhovoru s Mishou Lebedou jsem také poprvé objevila Endotalks. Dostavil se pocit, že nejsem blázen a že možná nejsem jediná, kdo tápe a neví, jak řešit své dlouhotrvající problémy. Konečně mi přišlo, že nacházím odpovědi na moje otázky. Bohužel si ale pamatuji velice dobře reakci mé gynekoložky. Na můj nový nedávný symptom prohlásila: ‚‚Tohle spadá do oddělení chirurgie, s tímhle já vám nepomůžu. Pokud se vám to znovu stane, jeďte na chirurgii‘‘. Tak jsem jí předložila zprávu z nemocnice, a i další papíry ze všech svých posledních návštěv lékařů. Neustále opakovala, že nikdy neslyšela, že by se endometrióza takto projevovala. Vážně jsem se chtěla vyhnout situaci, kdy ‚‚radím‘‘ své doktorce informacemi, které jsem si přečetla na internetu. Vím, že pro některé doktory je to jako červený hadr pro býka. Ale co když se jednoduše zaměřuje pouze na moje vaječníky a nehledá dál? Koho jiného tedy oslovit, když se může jednat o endometriózu střeva? Najednou jsem jasně cítila, že musím za sebe bojovat a nenechat se tentokrát odbít. Po dalších 10 minutách diskuse jsem vítězně odcházela z ordinace s doporučením do Centra pro léčbu endometriózy u Apolináře a na specializovaný ultrazvuk.
Po dlouhé době jsem viděla světlo na konci tunelu. Tedy až do chvíle, kdy jsem zavolala k Apolináři a zjistila, že sice první volný termín na ultrazvuk je už za měsíc, ale termín objednání k lékaři je skoro až za 4 měsíce. Měla jsem před sebou vidinu celého léta s bolestmi a souvisejícími problémy. Naštěstí díky ultrazvuku (stejnému, který provádí gynekolog), doktorka u Apolináře ihned diagnostikovala hluboce infiltrující endometrióza na střevě a dostala jsem dřívější termín k setkání se specializovaným lékařem na začátku srpna. Prošla jsem raději znovu kolonoskopií a byla jsem objednána na magnetickou rezonanci. Ale víte co? Byla jsem poměrně šťastná. Šťastná, že mám po letech konečně diagnózu a že někdo mojí situaci řeší a snaží se nalézt řešení. A tak je prosinec 2023, skoro rok od rozhodnutí vysadit antikoncepci. Já jsem přibližně měsíc po operaci, kdy mi museli odstranit 12 cm střeva. V tuto chvíli se snažím věnovat především své rekonvalescenci a nějak si rovnám životní priority. A jak to bude s mým zažíváním dál? Nebudu lhát, v tuto chvíli to není úplně dobré, ale jednalo se o poměrně velký zákrok. Tak jen doufám, že tentokrát opravdu pomůže čas a nebude to horší než před operací … 😊
Ale proč s vámi sdílím tento poměrně dlouhý příběh? Nechci kritizovat naše zdravotnictví, i když bylo mnoho momentů, kdy jsem byla vážně naštvaná, nešťastná a bezradná. Jen bych chtěla svým příběhem podpořit ženy, které si taky třeba dlouhodobě nevědí rady. Dle statistiky trpí endometriózou každá desátá žena a na diagnózu se průměrně čeká neskutečných 7 let. Když to počítám, u mě diagnóza trvala přibližně 5 let. Proč se tedy o tomto problému tak málo ví? Jak je možné, že se neřeší více mezioborově? Že existuje něco jako endometrióza jsem se teprve poprvé dozvěděla před půl rokem. Není to snad důležité téma, když tento problém souvisí s plodností, která v dnešní době rozhodně není samozřejmostí?
Tímto chci dodat odvahu všem ženám, aby se nebály svůj problém řešit. I když vám to bude nepříjemné, i když se už budete cítit jako hypochondři, pokud vás podobné symptomy trápí, je správné situaci řešit. Pokud tento příběh pomůže alespoň jedné ženě, budu šťastná. @Endotalks slibuji, že jakmile se budu cítit lépe, ráda bych navázala spolupráci, abych vám pomohla s vaší důležitou činností.
Eliška, Praha
