Môj príbeh s endometriózou ako životnou učiteľkou

Tento příběh jsem se rozhodla napsat přesně rok po operaci, kdy mi byla diagnostikována rozsáhlá endometrióza. Ani nevím, kde začít. ☺ Přesně 13. 7. 2020 jsem byla operována v Čadci, kde mě operoval primář Dr. Bielik. S odstupem času si uvědomuji, že jsem endometriózu měla vždy – už od svých 16 let, kdy mě každý měsíc bolelo břicho. Dnes vím, že někdy je nevědomost lepší než vědomost, a díky tomu mám dvě zdravé děti.

Porody jsem měla oba císařským řezem, přirozeně se mi rodit nepodařilo. Obě děti jsem dlouho kojila, což znamenalo, že jsem neměla menstruaci ani bolesti. Ty se vrátily, když měla moje druhá dcera asi dva roky. Bolesti přicházely dva dny před menstruací a pokračovaly i první dva dny krvácení. Jeden měsíc to bylo snesitelnější, jiný měsíc jsem měla pocit, že bych bolestí mohla lézt po stěnách. Bylo to k nevydržení.

Nezájem lékařů a první zklamání

Na Slovensku není o endometrióze dostatečná osvěta, což je obrovská škoda. Od své gynekoložky jsem se dočkala jen ujištění, že je vše v pořádku, a jediné, co pro mě může udělat, je poslat mě na konzultaci do Čadce. Tam mě lékař doslova vysmál – prý bolestivou menstruaci má každá druhá žena a moje zvětšené břicho je jen důsledek přibírání na váze. Cítila jsem se jako hadr, úplně ponížená.

O tři měsíce později jsem kvůli silným bolestem skončila na pohotovosti. Rozhodla jsem se do Čadce vrátit. Tentokrát jsem narazila na laskavou paní doktorku, která mě vyšetřila a šla se sonem za Dr. Bielikem. A najednou jsem měla termín operace.

Diagnóza, která mi změnila svět

Přišel den operace a s ním i diagnóza – hluboká endometrióza. Zhroutil se mi celý svět. Dlouho jsem o tom nedokázala mluvit. Když jsem byla sama, často jsem plakala, protože jsem to nechtěla přijmout. Trvalo mi rok, než jsem se s tím smířila. Dnes jsem ale ráda, že mi do života přišla, protože mě donutila změnit se, hledat cestu k sobě a ke zdravějšímu životnímu stylu.

Hojení po operaci trvalo dlouho – nejen fyzicky, ale i psychicky. V nemocnici mi nikdo nic nevysvětlil, moje gynekoložka jen suše prohlásila: „Nebojte se, Lenko, to přeléčíme. Dáme vás na půl roku do umělého přechodu a uvidíme.“ Byla jsem v šoku. „Prosím?!“ Tohle jsem nechtěla. Požádala jsem o zdravotní dokumentaci a už jsem se tam nikdy nevrátila.

Hledání vlastní cesty

Začala jsem si sama hledat informace a první, na koho jsem narazila, byla Gabriela Tuatti. Popsala endometriózu jako svou učitelku, a to mě inspirovalo – začala jsem ji tak vnímat i já. Chtěla jsem slyšet různé odborné názory, a tak jsem se vydala na konzultace k Dr. Kaščákovi do Trenčína. Přijal mé rozhodnutí jít přírodní cestou a uzdravit se jinak. Třetí konzultaci jsem absolvovala v Praze u Dr. Drahoňovského, přesně rok po operaci.

To byla konzultace, kterou jsem potřebovala hned po operaci. Seděla jsem v jeho ordinaci dvě hodiny, nejdřív si pečlivě přečetl mé zdravotní záznamy, vyslechl mě, poté mě vyšetřil a vysvětlil mi možnosti léčby. V ten den jsem si i poplakala, ale zároveň jsem si v sobě uzavřela jedno velké rozhodnutí – další operace už nebude. Uzdravím se přírodně.

Symbolické uzdravení a nový začátek

Za rok od operace jsem prošla velkou proměnou. Po dlouhém hledání a zkoušení jsem našla cestu, která mi pomáhá. Nejdřív mě přitahoval léčivý náramek – nechala jsem si ho vyrobit tak, aby byl spojený s ženskou energií a menstruačním cyklem. Přesně rok po operaci se mi náramek roztrhl. A ve stejný měsíc jsem poprvé zažila bezbolestnou menstruaci.

Zamýšlela jsem se nad tím, co to znamená, a nakonec jsem si řekla, že splnil svůj účel. Sebrala jsem korálky a u moře jsem je obřadně vhodila do vody. Cítila jsem obrovskou úlevu.

Dalším důležitým krokem bylo, že jsem po 15 letech dala výpověď v práci. Rozhodla jsem se věnovat svému zdraví a sama sobě. Začala jsem se více hýbat, cvičit jógu, endo cvičení, meditovat. V únoru jsem začala otužovat. Našla jsem úžasnou terapeutku Mišku, která mě provedla rituálem Menarché – oslavou první menstruace. Byl to neuvěřitelně silný zážitek a vím, že až přijde čas, moje dcery si tímto rituálem také projdou.

Změna stravy a nový pohled na menstruační cyklus

Po poslední konzultaci v Praze jsem radikálně změnila jídelníček. Vyloučila jsem lepek, cukr a červené maso. Jím jen krůtí a kuřecí maso, hodně ovoce a zeleniny.

Díky endometrióze jsem se naučila jednu zásadní věc – menstruační cyklus je dar a měli bychom ho přijmout. Když přijde „náš den“, měli bychom si dopřát odpočinek, protože všechno ostatní počká.

Poselství pro ostatní ženy

Věřím, že můj příběh pomůže dalším ženám přijmout situaci, ve které se ocitly. Všechno, co se nám v životě děje, přichází z nějakého důvodu. A hlavně – nenechte se odbýt! Bolesti nejsou normální, a i když je má každá druhá žena, neznamená to, že je to v pořádku. Může to být právě endometrióza!

Velké díky patří mé rodině a manželovi za podporu. Když bylo nejhůř, byl tu pro mě a mohla jsem se mu vyplakat na rameni. Stejně tak děkuji mým kamarádkám, které mi pomohly v nejtěžších chvílích po operaci.

Přeji nám všem hodně zdraví! ❤️